Recenze: Drakensang: Řeka času – nová odnož nudy
Podařilo se němcům oživit hardcore RPG, stejně dobře jako chlapcům v BioWare?
Hardcore RPG jsou už pomalu považována za vymřelý druh, proto můžeme příchod takové hry brát jako menší zázrak. Jelikož se jedná o hry cílené na specifickou skupinu hráčů, není se ani čemu divit. V poslední době však tento žánr trochu oživil jedněmi nenáviděný a druhými zbožňovaný Dragon Age. RPG ze staré školy nám začínají pomalu, ale jistě vstávat z mrtvých.
Proč takový úvod? Asi už správně tušíte, že dneska půjde o RPG v tom nejjasnějším slova smyslu. Hra Drakensang Řeka času má své kořeny už v roce 2008, kdy vyšel původní Drakensang. Jednalo se o RPG ze staré školy vycházející z pravidel Dungeon & Dragons, respektive z jejich odnože The Dark Eye, populární hlavně u našich západních sousedů. Překvapivě oproti svému předchůdci přinesla Řeka času i docela dost vylepšení, což jsem já osobně nečekal. Dokonce jsem tím byl mile překvapen.
Nemastný neslaný příběh
Na RPG hra příchází s poměrně prostým příběhem, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou to pravověrné fanoušky podobných her může odradit. Přeci jen se tady nedočkáte monumentálního eposu typu Dragon Age, ale naopak v pohodě uvěřitelné avšak dosti obyčejné příběhové linky. Jak nechává sám název tušit, všechno se točí okolo řeky na severu Ferdoku. Jednou vás prostě přepadnou piráti a vy se vydáváte po jejich stopách zjistit jejich pohnutky a pozabíjet při tom pár nepřátel, či nestvůr. Do příběhové linky pronikáte retrospektivně přes vyprávění dědy trpaslíka. Ta jednoduchost a obyčejnost dává, ve světě plných fantasy klišé, kde trpaslíci dolují zlato a elfové milují lesy, rozehrát až překvapivě uvěřitelnou atmosféru.
Jak v rámci příběhových, tak i vedlejších misí, řešíte problémy všedního dne, např. různé rozmíšky mezi vesničany, hledáte ztracené osoby a plníte mise typu: dones mi tamto a já ti za to dám toto, abys mohl jít dál. Nakonec ale čas od času dojde i na nějaké ty intriky a špinavou politiku. Celkově tedy nejsou nic extra a všechno skvěle zapadá do zpátečnického konceptu hry.
Jako, kdybyste si pořídili starožitnost
Právě závan retro hratelnosti mně asi vadil nejvíce. Stejně jako i ostatní hry, jež ctí pravidla D&D, padá Drakensang na nezměrném počtu různých tabulek a statistik. Jen tvorba postavy vám zabere úctyhodný čas, tedy pokud nepoužijete už předvolené atributy. Jinak vás totiž čeká úmorné piplání se s každou sebenedůležitější vlastností reprezentovanou čísílkem. Připraveno je asi osm ras, jež jsou si některé podobné jako vejce vejci. Každá rasa je ještě rozšířena o proměnlivý počet povolání.
Ovšem ani poté, co se nudným úvodem prokoušete, nečekají na vás žádné inovace, jen tisíckrát omýlaný způsob hratelnosti. Pochodujete přes celou mapu, vybijete přitom naprosto všechno živé, získáte daný předmět a zase tu dlouhatánskou cestu absolvujete zpátky. Zbytek je skoro jako přes kopírák, takže ani nemám chuť, ba dokonce důvod ho obšírněji rozvádět. Mnohem raději se budu věnovat trochu krkolomnému ovládání. Ne, že by bylo přímo složité, spíše nepřehledné a často musíte přemýšlet, na co vlastně kliknout. Podobné je to i se zadáváním úkolů a jejich plněním. Mnohdy vůbec nemáte tušení co udělat nebo kam jít. I když se to může zdát jako maličkost, právě takové detaily Drakensangu škodí nejvíce.
Pokoukáná to není špatná
Ale kritiky už bylo dost, teď nějaká pozitiva. I když grafika vypadá sotva na průměr a všude je znát zastaralost enginu, design a stylizace prostředí to na pomyslných miskách soudcovských vah dokonale vyváží. Prostředí má svůj osobitý styl a některé efekty, hlavně stíny a chování světla, jsou přímo skvělé. Dokonce i povětšinou problematická lesní krajina, se v novém Drakensangu povedla na výbornou. Škoda jen, že lidé kolem vás jsou schopni vykonávat snad jen dvě činnosti. Buďto kolem jen neustále pochodují jako bludní holanďani, nebo postávají v hloučcích a baví se. Když to takhle dělá celé město, tak si toho rozhodně všimnete. Když k tomu pak připočtu velkou absenci dabingu, pak by tito zbyteční lidé ve hře vůbec nemuseli být. Dabingu se totiž dostalo pouze NPC postavám a nad zbytkem lidí jednoduše text poletuje nad hlavou. Ale komu by se chtělo na každém kroku poletující třířádkové litanie číst?
Hodnocení
+ detailní tvorba postavy
+ prostředí
+ rozumný příběh
- chaotičnost
- totálně nudné a ohrané mechanismy
- zvuky
- zastaralá hratelnost
-nudné
Závěrečný verdikt
Řeka času je totální retro hra, která je dle mého mínění vhodná pro věrné fanoušky RPG her ze staré školy. Najdete zde promakaný a do detailu vypiplaný systém tvorby postavy, typické úkoly i mechanismy, všechno je to, ale zoufale nezáživné a nudné. Průměrné úkoly a jejich nepřehledné zadávání, celou bídu jen korunují. Hezké prostředí a vcelku ucházející příběh rozhodně na záchranu chabého výsledku nestačí. Tomu, co se s téměř podobnou látkou podařilo udělat v Dragon Age, nesahá nový Drakensang ani po kotníky a bral bych ho jen ve chvílích maximálního herního sucha, které právě teď je.
60%
8 komentářů
Napsat odpověď
Powered by Wordpress
Mno tak s recenzí nesouhlasím vůbec. Ono takovýto typ hráčů by tuto hru ani neměl hrát. Je vidět, že pan autor asi ani nehrál Baldurs gate, protože by to nevydržel. Drakensang je nástupce – a to nástupce opravdu skvělý – právě této série. Dragon age mám velmi rád, ale s touto hrou nelze sérii drakensang moc srovnávat. Myslím si, že fanoušci hardcore RPG si tento povedený kousek velmi rádi zahrají.. A pan autor ať raději hraje novodobé hry.. je jasné, že navíc nemá
.
S recenzí souhlasím napůl. Drakensang je hardcore RPG ze staré školy jen napůl. Dragon Age není hardcore RPG a už vůbec ne ze staré školy. Drakensang si nehraje na záchranu světa, což je super. Dialogy a příběh jsou jedna báseň. Ale hlavně v Drakensangu nejde o to vše pozabíjet jak je napsáno v recenzi. Naopak. Postavy jasně dávají najevo svůj postoj k situaci. Recenzent do hry nepronikl, protože mu už od začátku přišla nudná. Ano, pohyb postavy je poněkud pomalý. Malý sráz nejde seskočit a yž vůbec ne sejít. Musí se obcházet. Což jsou hlavní důvody proč tak málo lidi do hry pronikne. Mé hodnocení je 90 %.
Samozřejmě
Každá hra je podle vkusu a recenzent se NIKDY netrefí do vkusu všech. Recenzovat je tedy hodně složitá věc a být někdy objektivní je hodně hodně složité. Dle mého názoru se to u této recenze povedlo, a Wolf byl objektivní – je to však můj názor. Pokud se ti hra líbí, je to jen a jen dobře, ovšem jak jsem říkal, není vždy lehké se do noty trefit všem. Wolf je náš nejlepší redaktor a v tomto bych mu zrovna důvěřoval 
. Neberu ti však to, že se ti hra líbí a máš na ní jiný názor, je to jen dobře a komentáře tu jsou proto, aby si vyjádřil svůj názor, za což děkujeme! Já jen tak pro objasnění situace.
I když se člověk může snažit jak chce, nikdy se, jak zmínil Dan nezavděčí všem. Vždycky se najde menší skupina lidí, kterou hra okouzlí a považují ji za skvělou. Podle mě to nemine nikoho, mě se to například stalo u Medal of Honor. Je určitě dobré, že se najdou lidé s jiným názorem, jen to pomůže rozšířit hodnocení hry a čtenář si pak může jasně zvolit, ke které skupině patří.
Ano, to souhlasím. Není lehké se trefit do vkusu všech. Drakensang je náročnou hrou, která vyžaduje cestu pochopení. Dostat se ji pod kůži není snadné. Ovšem kdo si zmiňovanou cestu najde, skvěle se mu odmění. Já osobně si postavu vytvářel 3x. S první postavou lučištníkem jsem hrál asi 10 hodin. Druhá postava byla trpaslík profese Zákopník a hrál jsem s ní asi 20 hodin. Nyní mám Elfa šermíře a jsem 100% spokojen. Hru to chce poznat, seznámit se s ní do hloubky.
Je vidět, že němci se na poli RPG opravdu `předvedli`.
Podle obrázku bych od té hry čekal hezčí grafiku , ale tak už to většinou bývá že?
Povedená recenze!
Hezky…